RADIOAMATÉRSKÝ OBČASNÍK

OK1CJB - Jaroslav Janata - Czech Republic - QTH:Říčany - Loc: JN79hx - EPC:#1217 - SWL: OK1 15512

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
       OK1CJB                    Jaroslav Janata                    Czech Republic                    QTH: Říčany                    Loc: JN79hx                    EPC:  #1217                    OK QRP CLUB No: 533                    SWL:  OK1 15512      

Numannův negadyn

Tisk
Je to nádhera. 24 hodin po zveřejnění článku o krystalce, kde jsem se zmínil, že jsem nesehnal elektronku RV2,4P45, stal jsem se jejím vlastníkem. Dokonce mi jí Petr OK1DPF přivezl až do bytu. Můžu tedy vyrábět další "historický" přijímač. Moje volba padla na poměrně exotické zapojení, Numannův negadyn.

Původní popis v časopise Radioamatér č. 6 z roku 1947.

Numannův Negadyn se vyznačuje tím, že ladící obvod není zapojen na kathodu elektronky, nýbrž na kladný pól anodového zdroje. Zatím co řídící (druhá) mřížka dostává napětí z ladícího obvodu přes obvyklý kondensátor a odporem je spojena s kladným koncem vlákna, je s horním koncem ladícího obvodu přímo spojena mřížka „prostorová”, pořadím první od vlákna. Původní  negadyn měl zpětnou vazbu řízenou žhavícím reostatem. To je dnes také vzácná součástka, a proto jsme použili k řízení odporu 50kΩ, zařazeného v přívodu ke stínící mřížce, jak to udává schema. Řízení je jemné a zcela spolehlivé a osvědčilo se lépe než řízení žhavením.
Důležité v zapojení jsou tyto věci: aby spolehlivě nasazovala zpětná vazba, musí být anoda spojena s vláknem kondensátorem 1nF. Také stínící mřížka je blokována na týž konec vlákna kondensátorem 0,1µF, jinak zpětná vazba nasazuje s klapáním a vytím. Konečně je leckdy užitečné přemostit anodovou baterii celou i odbočku kondensátory 0,1µF. Zejména je to užitečné na krátkých vlnách; na středních nevadí, chybí-li uvedené součástky. Můžeme-li, použijeme pro anodový obvod napětí ze čtyř až pěti baterií (18 až 22V). Pro stínící a prostorovou mřížku musíme však použíti jen napětí 9 až 13V (odbočka za druhou až třetí baterií od záporného konce). Použití napětí plného zdálo by se výhodnějším s hlediska výkonu, zpětná vazba však nechce vysazovat a výkon je zřetelně menší. Naopak přístroj pracuje zcela dobře, když i anodu napájíme jen napětím 9 až 13V. Pak tedy vystačí přístroj s třemi plochými bateriemi jakožto anodkou.
Antenu můžeme připojit přímo na horní konec ladícího obvodu, jak je plně vytaženo ve schematu. V tomto případě nesmíme připojit uzemnění, jež pak je zastoupeno kovovou kostrou přístroje. Použijeme-li přístroj s antenou i uzemněním, pak připojíme antenu na některou z odboček ladicí cívky. Odbočky 2 použijeme při anteně dlouhé, 3 při krátké nebo pokojové.
Abychom mohli elektronku žhavit ze dvou jednoduchých článků (na př. Hiawata nebo Sioux), spojených v serii, jejichž napětí je větší než 2,4V, je v žhavícím přívodu zapojen odpor 7 ohmů. Nemáte-li jiné možnosti jeho získání, naviňte tři metry měděného smaltovaného drátu síly 0,1 mm na vhodnou cívku, a máte jej (délka i průměr drátu jsou tu ovšem důležité). V pokusném přístroji jsme měli zapojen žhavící reostat, který byste snad také lehce dostali, po případě v podobě tak zv. odbručovače, jehož odpor nemá být pro tyto účely větší než 50 ohmů. Že se dá tento přístroj vestavět takřka do kapsy u vesty, to zjistíte sami, jakmile si opatříte součástky. Jejich rozložení není kritické, pokud zůstane zapojení správné a celá úprava stálá a účelná.
Obsluha je táž, jako u běžné dvoulampovky. Po připojení anteny, sluchátek (běžný druh 4000 ohmů) a baterií hledáme vysílače ladicím kondenzátorem, při čemž můžeme zpětnou vazbu nastavit zmenšováním odporu 50 kΩ až těsně před bod, kdy nasadí hvizdy, po případě při nasazené hledat stanice opatrně podle hvizdů. Ladící kondenzátor opatříme jednoduchým knoflíkem a stupnicí 0 - 100.
Součásti pro přístroj: Odlaďovací cívka Palafer 6324, ladicí kondensátor 500pF (pertinaxový, trolitulový nebo vzduchový. Pevné kondensátory: slídový 100 pikofaradů (pF) papírový 1nanofarad = 1000 pikofaradů, 0,1 mikrofaradu. Odpory: 1 megohm/0,5W pevný, 50 kiloohmů lineární nebo logaritmický potenciometr, srážecí odpor 7 ohmů pevný, nebo žhavící reostat 30 - 50 ohmů. Jedna elektronka RV2,4P45, sluchátka, čtyři ploché baterie, jako anodové baterie, dva články kulaté Sioux nebo Hiawata), spojené za sebou pro žhavení.

Napájení

Tady jsem se držel klasiky a napájel audion z baterií. Je to zázrak ale potřebné typy baterií se stále vyrábějí. Nemají sice značku Hiawata nebo Sioux, ale parametry jsou stejné. Baterie je skutečně nutné i na rozsahu středních vln blokovat kondenzátory. Potenciometr je drátový 10Ω/2W na regulaci žhavení. Tento typ elektronek žhavení napětím 3V špatně snáší. Podstatně se u nich zkracuje životnost. Vzhledem k tomu, že mám jenom tu jednu, tak si jí hýčkám.

Skutečné provedení audionu

Trochu jsem změnil zapojení laděného obvodu na vstupu. Zapojení pro střední vlny (MW) zůstavá stejné, ale na krátkých vlnách je nyní možnost rozprostřeného ladění. To si můžete spočítat podle skriptu. Jinak zůstává všechno tak, jak je uvedeno v [1].

Laděný obvod

Poštěstilo se, a sehnal jsem na burze malý nepájený ladící kondenzátor. Prý ze Sonorety. Nevím, vypadá moc nově. Horší to bude s cívkovou soupravou. Odlaďovací cívku Palafer 6324 u dneska těžko seženeme. Nezbývá než si cívku vyrobit.  Pro rozsah středních vln (520 až 1610 kHz) cívku spočítáme snadno podle vzorce a nomogramu. Pro kondenzátor 500pF vyjde indukčnost 187µH. Aby jednolampovka měla víc rozsahů a vzhled stylový, použil jsem výměnné cívky zasouvané do patice. To se v době kdy se tyto přijímače budovaly běžně používalo. Dostal jsem tři rozbité elektronky a tak byly i patice vyřešené. Ale byl docela problém vyjmout zbytky skla z patice. Sklo je tvrdé a patice křehká a navíc je v bakelitovém výlisku několik drážek. Jedna patice mi při tom praskla. Zrovna ta na obrázku. Ale vteřinové lepidlo jí zachránilo. Stejně jsem ale patici postavil do plastelíny, dno vylil epoxydem a do něj posadil kostru cívky.
Cívky jsou navinuty na upravené kostřičce s jádrem pro VKV. Permeabilita jejich jádra je velice malá a dolaďování s nimi proto víceméně iluzorní. Lepší by bylo použít jádra z hmoty Pramet N1 (žluté).

Na levém obrázku je krátkovlnná cívka v patici. Protože závit nakrátko cívce moc nesvědčí, přerušil jsem nosný kroužek patice. Tuhost upevnění se tím nezměnila. Na pravé fotografii jsou vidět navinuté cívky pro střední a krátké vlny. Cívku pro KV jsem navíjel dvěma dráty paralelně. Vinutí jsem vyztužil vteřinovým lepidlem. Po jeho zaschnutí jsem u anténního vinutí odmotal potřebný počet závitů. Definitivní zajištění konců vinutí jsem udělal několika kapkami pečetního vosku. Ten se kupodivu normálně sežene v papírnictví.

pásmo cívka indukčnost počet závitů vodič poznámka
MW - střední vlny L2 177µH 100 VF lanko odbočka pro anténu na 30. závitu
vinuto křížově, šířka vinutí 5mm
SW - pásmo 80m L1  - 12 CuL 0,16 vinuto dvěma dráty paralelně
závit vedle závitu, Ca = Cb = 120pF
L2 14µH 36

Součástky

RV2,4P45 v literatuře uváděná jako "dvoumřížková" pentoda. Podrobnější údaje jsou v katalogovém listu. Naštěstí tento přístroj moc součástek nemá. Odpor 1M je originál ALWAYS, slídový kondenzátor 100pF je briketka Tesla TC210, kondenzátor 100n jsem musel upravit. Ono když blbnout, tak s plnou parádou. Kus zlámaného rybářského prutu z dob Moxona, polštářkový svitek a trochu zalévací hmoty. Potenciometr je Tesla TP280 ø 28mm, ten jde pořád koupit. Jenom keramické kondenzátory u cívky na KV jsou nové. Sice nějakou keramiku Tesla ještě mám, ale jiné hodnoty.

Jak to celé dopadlo

Základní rozsah  je od 0,55MHz do 2MHz. Připravil jsem malou ukázku ve formátu MP3. Protože audion nemá regulaci hlasitosti, jsou rozdíly v úrovních poměrně velké. Záznam jsem nechtěl nijak upravovat.
Plugin není nainstalován.
Myslím, že na přijímač tohoto typu je to velice slušné. Krátkovlný rozsah je od 3,8 do 4,4 MHz. Chtělo by ho kondenzátorem posunout níž. Vzhledem k tomu, že ladit přímo kondenzátorem bez převodů na krátkých vlnách je spíš práce pro masochistu, rozsah jsem už neupravoval. Jenom jedna zajímavost. Když jsem prvně zasunul cívku krátkých vln, přijímač zarputile mlčel. Z antény i ze signálního generátoru nic. Hrobové ticho. Teprve když jsem odpojil zem a nechal zapojenou jenom anténu, přijímač se rozehrál. Zpětná vazba nasazuje hezky, a ozývá se jemným lupnutím.
Poválečné dřevěné konstrukce mají jednu nepříjemnou vlastnost. Přiblížením ruky se rozlaďují. Vzhledem k jejich selektivitě to na středních vlnách není na závadu. Na KV už je to velice nepříjemné.

Po procesorech a vůbec věcech které jsou chytřejší než já, to byla krásná odpočinková práce. Skutečně jsem si jí užil. Začínám si pomalu připravovat na podzim další konstrukci s elektronkami. Nějak se s nimi vyblbnu víc než s tranzistory a integrovanými obvody.


Článek vzbudil poměrně velký ohlas. Ale aby to bylo dokonalé poslal mi p. Basl oskenované přebaly prvorepublikové baterie. Jsou připraveny ke stažení v měřítku 1:1 jako soubor jpg. Stačí kliknout na obrázek.

Literatura

[1] Tři malé přijímače s vojenskou "dvoumřížkovou" pentodou autor neuveden  Radioamatér 6/1947
[2] Katalogový list elektronky RV2,4P45 Antique Radios  http://www.radiomuseum.org
 

hledat v obsahu

Přihlášení