RADIOAMATÉRSKÝ OBČASNÍK

OK1CJB - Jaroslav Janata - Czech Republic - QTH:Říčany - Loc: JN79hx - EPC:#1217 - SWL: OK1 15512

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
       OK1CJB                    Jaroslav Janata                    Czech Republic                    QTH: Říčany                    Loc: JN79hx                    EPC:  #1217                    OK QRP CLUB No: 533                    SWL:  OK1 15512      

Krystalka

Tisk
Také jsem neodolal vlně retro. Ono to má něco do sebe, pořádně si zabastlit. Původně jsem chtěl stavět zpětnovazební audion s inkurantní elektronkou RV2,4P45. To bylo moje první skutečné rádio které jsem si postavil. Místo šasi jsem použil krabici od bot. To mi bylo asi dvanáct let, rok 1957. Hrálo na dva monočlánky pro žhavení a na anodě bylo 4,5V z ploché baterie. Tahal jsem ho do školy a bylo příčinou několika poznámek a taky mi bylo občas zabaveno. Čili srdeční záležitost. Ale RV2,4P45 nemám a ani jsem je nesehnal. Takže úplně od začátku amatérského snažení a krystalka.
Jedná se o výrobek který dělám sobě pro radost a potěšení mého vnoučka. Ze starší literatury  jsem vybral krystalku z knížky Škola radiotechniky od Miroslava Pacáka. Známější knížka téhož autora, Praktická škola radiotechniky  z roku 1943 ve formátu pdf,  je ke stažení ze stránek Historického radioklubu československého.
Schema je klasické, laděný obvod z cívky a otočného kondenzátoru CL. V polovině cívky odbočka pro detektor (to proto aby byl méně zatěžován laděný obvod). U uzemněného konce cívky odbočky pro připojení antény. Sluchátka a paralelně k nim kondenzátor pro filtraci přijímaného vysokofrekvenčního kmitočtu.
Co už je dneska v podstatě neznámé, je názorné "montážní schema". To bylo velice dobré hlavně pro začátečníky. Je to kousek hezké grafiky a zavání z toho pořádný kousek nostalgie. V originále jsou cívky výměnné, v patici od elektronky RV12P2000 z 2. světové války. Dneska by to asi byl nemístný luxus a tak budou jenom střední vlny.


Víc než pájení, bylo na krystalce práce se dřevem. Skutečně, na překližkových šasi se stavěly naše první pokusy. Dokonce jsem našel i prastaré hliníkové zdířky. Blbě jsem spočítal rozteče a tak musely být zdířky na předním panelu namontovány ještě před lepením. Chtěl jsem totiž původně použít tenčí překližku a zapomněl jsem udělat změnu. Kostra je slepená epoxydem a natřená bezbarvým lakem.
Jako další věc jsem vyrobil  cívku pro středí vlny. Navinul jsem ji vodičem CuL 0,5. Délka kostry je 80mm. Kostra je z jakéhosi papírového středu od ubrousků, pytlíků nebo bůhví čeho. Měla správný průměr 30mm. A po napuštění vypadá jako by byla z bakelitu. Pokud by vás lákal rozsah 4 až 13 MHz, vyrobte si cívku na trubce ø 20mm, odbočky na závitech 0-1-2-6-10-20, vinuto drátem ø 0,1CuL.
Další součástky: vzduchový ladící kondenzátor TESLA, ruský slídový kondenzátor 1n/500V (briketka) a ruská germaniová hrotová dioda místo galenitového krystalu. To je všechno. Pardon, ještě vysokoohmová sluchátka s impedancí 4 kΩ.
Všechy tyto součástky v letech mých začátků existovaly. Čili celkem slušná dobová replika. Pokud byste ale zatoužili po galenitovém detektoru, můžete si ho vyrobit.

Co říct závěrem? Krystalku jsem dělal s chutí, přinesla mi uspokojení a hezké chvilky s vnoučkem, který překližku brousil, lakoval a podával součástky (páječka je na něj ještě těžká). Asi si ještě nějakou funkční repliku vyzkouším. Tentokrát s elektronkami.

Literatura

[1] Škola radiotechniky M. Pacák Práce 1958
 

hledat v obsahu

Přihlášení