RADIOAMATÉRSKÝ OBČASNÍK

OK1CJB - Jaroslav Janata - Czech Republic - QTH:Říčany - Loc: JN79hx - EPC:#1217 - SWL: OK1 15512

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
       OK1CJB                    Jaroslav Janata                    Czech Republic                    QTH: Říčany                    Loc: JN79hx                    EPC:  #1217                    OK QRP CLUB No: 533                    SWL:  OK1 15512      

Práce s dětmi

Tisk

Několik neučesaných poznámek bývalého programového vedoucího pionýrského tábora ROH a vedoucího na jednom táboře SVAZARMU. Nyní dědka který se snaží pomáhat s výchovou vnoučat.

Tato úvaha vznikla jako reakce na posouzení jistého interního materiálu o práci s dětmi a amatérském rádiu. Protože tuto tématiku považuji za velice závažnou, dovolil jsem si svoje názory uveřejnit. Doufám, že mi budete psát a možná i nadávat. Pokud to bude k dobru věci, bude to vynikající. Dobře zvolte e/m adresu. Jedna je soukromá a druhá ke zveřejnění na stránkách. Děkuji, Jarda (cjb)

Prvotní musí být „lov na děti“.
Když jsem jezdil na tábory, tak se kluci ve svém volnu zavírali do stanu a tam vydrželi i několik hodin. Tenkrát bylo vynikající, že Pražská odborová rada před i po táborech dělala pro vedoucí schůzky s dětskými psychology.
Ti mi tento jev vysvětlili následovně: „To víš, přes rok na sebe děti nemají čas. V pondělí Sokol, v úterý angličtina, ve středu dramatický kroužek, čtvrtek je vyhrazený pro doučování a v pátek už čekají rodiče na děti před školou v autě připravení odjet na chatu. Děti si zkrátka hrají na doma“. Proto jsem na pátek odpoledne doma vyhlásil pro děti volno. Večer jsme si sedli a zapálili svíčku. Dokud svíčka hořela, mohly mi děti i nadávat. Po jejím sfouknutí zavládl opět osvícený absolutismus. Tyhle sedánky byly vynikající.
Má-li být „lov“ úspěšný, musí se odehrát v rámci současných aktivit a ne jako něco navíc, co „sežere“ dítěti další čas. Podle mne jsou k tomu ideální turistické kroužky a třeba Junák, Skaut i Pionýr. S GPS a stanicí PMR se nechají dělat zázraky.
Budovat nové struktury je proces s poměrně velkými finančními i lidskými kapacitami a nejistým výsledkem..
 
Odměna pro děti.
By měl být letní tábor, tam by se amatéři měli také projevit se svojí činností. Určitě by to bylo zpestření. Na táboře SVAZARMU jsem probudil v noci dítě a dál jsem mu dával vysílačkou pokyny. Celou cestu jsem šel prakticky s ním. Pochopitelně ukrytý. Dítě ušlo asi pět kilometrů a tam do rána bivakovalo. Chudák ale netušilo, že udělalo velký oblouk a spí asi dvě stě metrů od tábora. Kdyby se v noci strhla bouřka, nebyl by problém dítě stáhnout.
 
Odměna pro vedoucí.
Je pravda, že jsme měli refundovaný pobyt na táboře. Ale ty stovky hodin přes rok nám nikdy nikdo nezaplatil a ani nám nepřišla na mysl nějaká finanční odměna. Byli jsme parta která společně chodila nejen do hospody, ale i na plavání a hudební produkce. Navíc na táboře neprobíhaly soutěže jenom pro děti, ale soutěžili mezi sebou i vedoucí. Přes rok jsme jezdili přes sobotu a neděli na puťáky s dětmi z dětského domova v Klánovicích a dělali i různé na hlavu padlé věci. Poslední z nich měl být sjezd ze Sněžky na invalidních vozících s názvem CCR (Cripl Car Rally). Ten se ale už bohužel neuskutečnil.
 
Prostory pro činnost
Je dneska to nejožehavější. Jsou to pro hostitele takzvané „vyhozené peníze“. Takovému kroužku se musí svítit, topit, poskytnout prostory a nábytek. Stoly jsou někdy popálené od páječek a umatlané od kalafuny. Na činnost musejí být uzavřená příslušné pojištění a vyřešena hmotná zodpovědnost. Navíc děti vyrušují v práci uklízečky, řvou a vůbec jsou to „nevychovaní spratci paní ředitelko“.
 
Činnost.
Musí být taková, aby navázala na znalosti odpovídající věku dítěte. Zažil jsem kroužek kde děti asi tak ze čtvrté třídy učili Ohmův zákon, Kirchhofův zákon a podobné nesmysly pro tento věk. V kroužku mohou být pochopitelně děti mladší (ty se snaží pochytit moudra od starších) i starší (ti rádi poučují) ale jádro kroužku musí být homogenní. A pokud se strefíte do doby kdy se ve fyzice probírá něco od elektřiny, musí se na látku navázat. Potom děti dostávají jedničky, jsou spokojeni rodiče a u fyzikářky máte vyhráno. Pokud se s nimi podaří probrat i trochu matematiky je to bomba.
 
Tradičně se v kroužcích vyrábí blikač. Ale co s ním? Ale rádio které hraje bez baterií je něco! To nemá každý. Nebo si doma propojit s bráchou počítač a komunikovat pomocí PSK je přece něco úžasného. Kluci to jsem si udělal sám, přijďte se podívat!
 
Věk vedoucích.
V podstatě nerozhoduje. Důležité je aby to nebyl učitelský typ. Těch má dítě za celý den plné zuby. Ze své praxe vím, že když máte desetileté děti, tak se musíte jako desetiletý chovat. Pochopitelně s korekcemi, které by si děti ale neměli uvědomovat. V každém případě musí být na vedoucího stoprocentní spolehnutí. Jakékoliv zklamání vnímají dětské dušičky velice citlivě.
 
Propagace.
Je věc pouze pro dospělé. Radioamatéři si nemůžou zaplatit dětské psychology a spustit bombastickou a vlezlou reklamu v televizi. Nejlepší doporučení je přilákání kamarádem. Na reklamu jakou má fialová kráva nemáme ani peníze, ani žaludky.
 
Peníze na materiál pro děti.
Tak o to strach nemám. Když naše milé dětičky skutečně něco chtějí, jak říkal můj děda,  dokážou vymámit z jalové krávy tele. A pokud si svojí věc prosadí, o to víc o ní stojí.
 
Amatérské vysílání.
Musí být až nadstavba nad základní činností. Může probíhat v jisté míře paralelně se základní činností, nesmí být ale násilím vyžadovaná. V každém případě se dítě musí nejprve dostat na cestu která vede k technice a ne k drogám. To musí být hlavní smysl všeho konání.
Ovlivňování dětské organizace z venku nemá požadované výsledky. Moje snaha udělat s říčanskými skauty ukázku radioscoutingu ztroskotala na nezájmu jejich vedoucích.
 
Ještě několik poznámek.
Práci s dětmi také totálně podělal Český radioklub. Články pro začátečníky uveřejňoval v klubovém časopise který do okruhu dětské populace vůbec nezasahuje. Přitom by to mohl být dobrý metodický materiál pro pokročilejší děti. Stačilo by rozšířit Buletin ČRK a bylo by všechno vyřešené.
Papírový časopis pro děti je v době internetu, facebooku, e-booků do nebe volající drahá debilita. Pokud má nějaká myšlenka proniknout na veřejnost, tak dneska jedině přes internet.

Abych nebyl nespravedlivý, tak o nějakých aktivitách elitního spolku ČAV pro děti jsem se vůbec nedozvěděl. Obsahová úroveň jejich stránek z hlediska vnějšího pozorovatele klesla hluboko pod úroveň stránek ČRK (a ty nejsou obsahově nic moc, nový kabát to nezachránil).

Zrovna tak považuji za dinosaura náš klubový časopis Radioamatér. Sice v loňském roce po sloučení s Radiožurnálem klesly náklady z asi jednoho milionu na 600 tisíc. Ale pořád je to spousta peněz které by šly využít třeba na práci s mládeží. V době kdy renomované časopisy přecházejí na internet, prťavá organizace se bude zuby nehty držet papíru s lakovanou obálkou. Námitku jednoho člena výboru, že by to potom četl každý považuji za stupidní. Vždyť o to právě jde aby to každý četl. Další námitku, že tak si přejí členové jak vyplynulo z hlasování, považuji za irelevantní. Hlasování jde zmanipulovat už jenom šikovně položenou otázkou.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že nejsnažší, nejlevnější a nejspolehlivější cesta je infiltrace do stávajících struktur dětských organizací spolupráce se stávajícími dětskými organizacemi a jejich finanční podporou pro radioamatérskou činnost. Určitě by to byl přínos pro obě dvě strany. Znamená to ale zapojení radioamatérů do stávajících organizací a mravenčí práci. Vážně, bez práce nejsou koláče.
Mějte se krásně, 73, Jarda (cjb)

Reakce

Přímá práce s dětmi je velmi náročná a hlavně nevděčná.
A co se týče článků a návodů pro začátečníky - spoustu nadějných budoucích radioamatérů odradí přílišná odbornost psavců (i když jim to tak nepřipadá). Problémem jsou nevyzkoušené konstrukce, lajdácky přehlédnuté chyby v zapojení a tím zákonitě způsobená nefunkčnost zařízení. Takový človíček to pln nadšení zkusí jednou, dvakrát a protože se nemá kde zeptat, končí.
Návod, ve kterém je pouze schéma a chybí podrobný nákres zapojení součástek s fotografiemi, bez odkazu kde a co koupit, je také pro laické začátečníky bezcenný. Vzorem správného přístupu kdysi bývala populární učebnice radiotechniky od Ing.M.Pacáka - Škola radiotechniky (1958). S tou začínalo hodně budoucích amatérů. Dokonalý popis všech součástek, vysvětlení funkce, potřebného nářadí i s fotografiemi! Stačilo ukázat známému truhláři obrázek z knížky a on už dokázal vyrobit z překližky dokonalou kostru přijimače. A výsledkem byl funkční superhet, který dokázal postavit i dvanáctiletý snaživý kluk! Od té doby jsem podobnou učebnici neviděl. A prosazovat v dnešní době drahý papírový časopis je opravdu nesmysl.
73! Leo, OK1TKM

 

hledat v obsahu

Přihlášení